Lidé často přicházejí s otázkami, jestli jsou dostatečně ohodnoceni za to, co dělají a poskytují těm druhým. Například svému zaměstnavateli. Nebo je současná práce nebaví či v ní dokonce trpí, ale skousnou to, protože, kde jinde by mi teď dali tyto peníze. Zvláště teď když je krize a pracovní trh se nehýbe.

Jeden americký básník napsal trefnou myšlenku: "Většina lidí prožije život v tichém zoufalství..." A většina té většiny si to ani neuvědomuje. Alespoň ne natolik, aby s tím něco dělali.Už ve škole nás učili, že i pro lidskou práci platí ekonomické principy směny. Samozřejmě to dávalo smysl. Co však směňujeme za peníze, kterém nám druzí platí?

• Zkušenosti?
• Dovednosti?
• Kontakty?
• Nápady?
• Fyzickou námahu a výdej energie?
• Hodiny své přítomnosti na pracovišti?
• Loajalitu?
• Výsledky?
• Schopnost prodat, vyřešit, zajistit, vydělat?

Klidně si takový seznam udělejte. Otevře vám to oči a třeba vám to pomůže o podmínkách svého nasazení pro druhé lépe vyjednávat.  Je však možné, že druhá strana naši představu těchto hodnot plně neuzná.

Existuje však jedna měna, která celou hru naprosto změní. Je univerzální a každý z nás jí má omezené množství.

Tímto platidlem je náš život.

Kolik lidí si uvědomuje, že svoji poslední měsíční výplatu právě směnili minimálně za 168 hodin svého života?

Budeme se chtít pořád ještě pustit do nudného, nezajímavého projektu, pokud na něj utratíme tři měsíce svého života?

Je pro nás stále ještě smysluplné trávit několik let s lidmi v týmu či organizaci, které nás nikam neposunují, otravují, ale pravidelně nějak platí?

Lidé si vytvořili fiktivní představu bezpečí a jistot. Aby je získali a udrželi, jsou ochotni riskovat to nejcennější, co máme k dispozici. Svůj život. Svoji životní energii.

Jako kouč se často setkávám s lidmi, kteří chtějí vylepšit svoje profesní resumé. Chtějí zaujmout a oslnit potenciálního zaměstnavatele či obchodního partnera výčtem svých úspěchů a ctností. V iluzi, že jim to pomůže vyjednat lepší životní a pracovní podmínky a plat. Málokdy jim však tyto věci zvednout sebevědomí a vytvoří pevnou půdu pod nohama, aby to opravdu prosadili. Protože je to jen "story". Tu zaměstnavatel nekupuje. Kupuje si  číst našeho budoucího života. A podpisem smlouvy mu dáváme oprávnění, aby jej využil.

Proto často těmto lidem říkám: "Podívejte se na to přes myšlenku Peníze nebo Život. Jaké věci chcete dělat, co za to chcete získat, abyste nabídli kus svého života?"

Jak by tato otázka ovlivnila člověka v různých fázích života? 

• Maturanta, který se rozhoduje o dalším studiu?
• Studenta VŠ těsně před promocí, který přemýšlí, jak nastartovat své první příjmy?
• Schopného pracovníka, kterému nabídnou povýšení nebo jej odvelí na jiné úkoly?
• Člověka, který prochází tzv. krizí středního věku a přemýšlí, co dál?
• Penzistu, který rekapituluje svůj život a už je mu jasné, jestli jej "směnil" podle svých představ?

Jakmile si uvědomíme,
že naše vlastní odpověď,
je vlastně otázka života,
získáme pocit, že jsme více naživu.