Např.
- David Novák je ředitel.
- Honzík je hloupý.
- Fero je bezdomovec a ...
- Češi jsou … a Kanaďani jsou …
- Krize je rozsáhlá a všude.
Jakmile použijeme sloveso „být, je, jsou“, tak obvykle vytvoříme pocit, že to tak bylo vždycky, je a bude. Prostě generalizujeme v čase. Pokud je Honzík špatný žák, tak jím už asi byl, je a určitě bude i nadále. Prostě mu přiřadíme identitu či vlastnost. V reálném světě to tak však funguje jinak. Realita nabývá více podob, než které jsme schopni vyjádřit jazykem ve formě nálepky.
Zkusme alternativu.
Honzík je špatný žák. vs. Honzík se nedostatečně soustředí při psaní diktátů, nenosí domácí úkoly a spolužačky tahá za copy. Nebo Honzík splňuje pouze 52,3% ze všech těch 386 kriterií, která definují znamenitého studenta.
Najednou nepopisujeme identitu či vlastnost, ale chování. A s tím se už dá něco dělat. Konkrétně. Navíc popis chování či působení se vždy váže na určitou situaci a čas – prostě vytváříme časové a prostorové omezení pro tento popis. Kým nebo čím se Honzík stane za pět, deset nebo dvacet let je věc jiná. Při tomto způsobu vyjadřování Honzíkovi klidně dáme šanci. Jen tak plácnout, že něco je, bylo nebo bude …, umí každý. Zajděte si do jakékoli hospody a zjistíte, jak mistrně lidé používají sloveso "být" k tomu, aby svým subjektivním pojmům & dojmům dodali punc objektivní reality.
Zvláště v případě hodnocení. Když to fotbalista dobře kopne, tak je Bůh. Když to kopne nepřesně, tak je Kretén. V té chvíli to vypadá, že to tak už zůstane nafurt.
Použití slovesa „být“ pro popis identity vychází ze systému logiky, který se bohužel táhne už od Aristotela. Ano/Ne. Pravda/lež. Dobrý/špatný. Bílá/černá. Jakmile se něco jednou nějak označí, tak se s tím pak v lidských hlavách jen těžko pohne. Proč?
Prostě to tak fungu (je).
Ještě si pamatuju na zděšení a zmatek na hodině gymnaziální fyziky, když nám paní profesorka vysvětlovala, že elektron může být jak částice, tak vlnění. To prostě nedávalo smysl. Když je to částice, tak to zároveň nemůže být něco jiného – vlnění. Problém nespočíval v myšlence, ale v jazyce. V tomto případě totiž nemůžeme použít sloveso „být“. Musíme zvolit jiný, přesnější způsob vyjadřování. Například. Za určitých experimentálních podmínek se elektron chová jako částice a za určitých podmínek se chová jako vlnění. Stejně tak se člověk někdy může zachovat božsky a jindy jako kretén. Oba způsoby chování působí dočasně a vždycky se to ještě může změnit.
NLP - neurolingvistické programování - pracuje s jednou klíčovou myšlenkou - presupozicí. Říká, že "Lidé nejsou své chování". (People are not their behaviours). Schválně používám tento kostrbatý překlad, který obsahuje sloveso "být". Jestliže identita člověka není odvozena a nerovná se jeho chování, pak člověk musí "být" mnohem, mnohem více, než současná nálepka, kterou má na čele. A i to "mnohem, mnohem více" je dočasné a může se měnit a rozvíjet.
Existuje způsob použití jazyka, kterému se v angličtině říká E-prime. Spočívá v naprosté eliminaci slovesa „být“ z vyjadřování a popisů reality. Zvlášť obory jako matematika nebo fyzika by se bez něj neobešly. I v tomto článku jsem se snažil k tomuto způsobu vyjadřování co nejvíce přiblížit.
Tipy k procvičování:
"Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl. A když kouká, aby byl, a je, tak má být to, co je, a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je." Jan Werich
- Podívejte se na známý Werichův citát a třikrát si jej nahlas přečtěte. Sledujte jaký význam mají slova ve vaší mysli a ve vašem těle. Jo, řekl jsem přečíst nahlas.
- Vezměte si tužku a papír a celý text přepište v české verzi E-prime, tzn. jazykem, který nahrazuje sloveso "být" všude tam, kde to je možné. Sledujte, jak se mění význam citátu.
- Přepište tento citát ještě jednou a použijte jiná slovesa, která nahradí sloveso "být, je, byl" atd.
- Pokud Vás napadne nějaká zajímavá E-prime verze Werichova citátu, pošlete mi ji na evzen@cekota.com a rád ji tady uveřejním.