Chvíli jsem jí pozoroval a zeptal se: „Co děláte ve chvíli, když nevyprávíte a mlčíte?“
„Přemýšlím o tom, jak ten příběh správně postavit, jaká slova použít. Jsem zvyklá vždy všechno precizně připravit a mít věci pod kontrolou. Dokud to nemám všechno pohromadě, tak nemůžu přeci začít.“
Hmm, zajímavé. Jako bych slyšel skřípání cenzorova pera v její hlavě.
Zatímco navenek ta paní zdánlivě mlčela, uvnitř naprosto dokonale mluvila a vyprávěla si. V její mysli probíhal velmi bouřlivý interní dialog, ale na nesprávné téma. Je skoro nemožné v jednom okamžiku vyprávět jeden příběh pro sebe (například – nejsem ještě připravený) a zároveň strhnout a zaujmout posluchače jiným příběhem určeným publiku.
Interní dialog je jedna z hlavních překážek osobního rozvoje. Je užitečné se jej naučit ovládat nebo vypnout. Zvláště pokud se interní dialog týká autocenzury. Když lidé mluví, volba slov a tvorba obratů je naprosto nevědomá automatická činnost. Stačí mít záměr, myšlenku a mysl okamžitě dodá slova a výrazové prostředky.
Dobrá rada zní: „Chceš-li něco říci, otevři ústa a řekni to.“
Právě to, že začneme mluvit, otevře v hlavě příběh a nakopne jeho vyprávění. Děláme to tak od malička.
Existuje mnoho pomůcek, jak tento první krok udělat. Říká se jim indukce. Úvody. Některé pomáhají řečníkovi, aby se rozhoupal a rozmluvil. Jiné indukce mohou zase posloužit k tomu, aby uvedly publikum do užitečného tranzu či stavu – například zvědavosti.
Příklady indukcí:
Za devatero horami a sedmero řekami ….Nedávno jsem slyšel, četl, viděl zajímavou věc….
Potkal jsem kamaráda a povídali jsme si o …
Představte si, co se mi stalo, když ...
Povím vám příběh …
Naslouchejte pozorně lidi kolem sebe a takových indukcí uslyšíte desítky. Poznamenejte si je a vyzkoušejte.
A jak to dopadlo s tou mlčící účastnicí workshopu? Protože jsem věděl, že její práce vyžaduje preciznost a potřebu mít věci promyšlené a ověřené, zeptal jsem se jí:
„Je jasné, že je pro vás důležité věci kontrolovat a prověřovat. Prostě nepustíte nic ven, co by neprošlo určitou cenzurou, je to tak?“ Okamžitě přikývla.„Uměla byste cenzurovat svoji vnitřní cenzuru? Co by se stalo, kdybyste se mohla svobodně rozhodnout, kdy chcete věci precizně kontrolovat a kdy ne? Kdy to prostě necháte běžet. Třeba u vyprávění příběhů.“
Potřeba mít věci pod kontrolou se zdá být dobrá věc. Když se však pozorně podíváme na vjemy, které na nás působí, tak moderní člověk je neustále vyzýván reklamou, médii, ostatními lidmi, aby měl pod kontrolou:
- své tělo a vizáž,
- finance,
- vztahy s lidmi,
- věci v práci,
- děti,
- program dovolené,
- doplňte si sami.
Proto hrajeme na jistotu. Proto potřebujeme záruky, abychom vůbec začali něco dělat, experimentovali, žili a užívali si. Zkuste se podívat v klidu na seznam věcí, kde máte nutkání ovládat, kontrolovat, mít jistotu. Podívejte se, které z nich jsou opravdu nutné. Například přítomnost brzdové kapaliny v autě. Možná však zjistíte, že mnoho dalších věcí jsou jen iluze, které nám berou energii a brzdí nás.
A když začneme vědomě kontrolovat své kontroly a cenzurovat své autocenzury, tak nám to umožní pustit k vodě spoustu nepotřebných věcí. A to nám umožní pustit se do spousty zajímavých životních příběhů.
Stačí jen otevřít ústa, udělat krok a cesta se objeví.
Jak využít přesvědčivou komunikaci k tomu, aby jste snáze dosahovali svých cílů?
Seznamte se s kurzem Přesvědčivě přesvědčivý pravě teď.